µ r je relativní permeabilita
Vztah (1) je pak možno alternativně zapsat ve tvaru
B = µ o . µ r . H (3)
Hysterezní křivka
Závislosti
J (H) resp.
B (H) podle vztahů (2) resp. (3) charakterizují magneticky tvrdý materiál. Úplný průběh závislosti od
-H max do
+H max a zpět se nazývá hysterezní smyčka. Je odrazem změn uspořádání magnetických domén (Weissovy domény) v materiálu. Rozeznáváme v zásadě dva druhy těchto změn : posun doménových stěn a rotaci vektorů magnetizace. Zatímco první mechanismus se uplatňuje zejména v oblasti nižších polí, druhý je významný v oblasti nasycení. Na obr.1 jsou vidět příklady obou typů hysterezní křivky. Liší se od sebe o aditivní složku
µ o.H ze vztahu (1). Závislost B(H) se častěji využívá v technické praxi, závislost J(H) slouží spíše v oblasti materiálového výzkumu.
Charakteristické parametry magnetu
Trvalý magnet je zpravidla charakterizován těmito základními parametry : koercivitou
Hc remanencí
Br a maximálním součinem
(BH)max . Koercivita
Hc [ A/m ] je taková intenzita mag. pole, která působí proti směru spontánní magnetizace, až dosáhne celkové indukce v materiálu
B = 0 . Parametr
Hc je mírou odolnosti magnetu proti odmagnetování (vnějším polem i vlastní demagnetizací). Remanence
Br [ T ] je hodnota mag. indukce, která se ustálí po zmagnetování v uzavřeném obvodu magnetu bez působení
replica watches vnějšího magnetického pole. Z obr. 1 vyplývá, že zatímco parametr
Br je pro oba typy křivek B(H), J(H) shodný, neplatí totéž pro parametr
Hc . Proto rozlišujeme koercivitu
HcJ a koercivitu
HcB . Maximální součin
(BH)max [ kJ/m
3 ] (někdy též nazývaný maximální energetický součin) je úměrný magnetické energii, uložené v magnetu optimálního tvaru. Parametr
(BH)max odpovídá intrakční síle magnetu vúči jiným feromagnetickým předmětům (nejčastěji železe).